Minulý týden jsem sjížděl svěcenou vodu. Jedl jsem při tom ovocný salát, ovocný čaj, nut cutlet, ovocnou müsli tyčinku, ovocný dort, ovocné torrtillly, ovocný globus, ovocnou ženetku, ovocný kbelík, ovocný Bedřich, ovocný ro-to-ped, ovocné koleso, ovocné lahbello (nikdo ne-lí-bá lépe, přesto jsem jej spocíval), ovocný šmytec, ovocný 2-methyl-buta-1,3-dien v šumivých tabletkách, ovocnou emo-hop! žiletku, ovocný kotoul et cétérá...
Ano, hádáte, mám rád ovoce!!! Ano, hádáte, nut cutlet tam nepatří!!! Svině, vloudila se mi do mého.
Víte, že cibetka Poooh? Ano, ano, ano, kaktus je dost svízelný. Ej-hle, ejhle, nemohouce píliti slovesnost, někdejší anekdotický optimismus, jaksi neodvratnost sbírky maďarských melodramat, mne velice podnítila. Rondel stále kráčel v šlépějích štrajchpudlíka.
Tuhle mne oslovil vznikající žurnalista Krölrăbudd Skådespelarerfarenheter. Jo jasně, je to Švé-éd. Řekl mi ať s ním jdu na hrad █▄ (elíbí se mi toto pomlčka gra-fic-ké znázornění), šel jsem tedy kročeji. Né že by to bylo ▒▓, ale proto ještě nebudu ono příslovečné Lešno bořit jakožto falešnou představu syllogismu. Přživykoval jsem a
připíjel sobě.
Paní Fortůna mi zidealizuje rysy. Popatřím pak.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat