Agrochemikálie mnohoslibně vábí, a to tak , že třikrát

Spooousty přátel a příbuzných se domnívá. Mám-li však z toho, én magam, jaksi vy-vo-dit nějaké závěry či důsledky, řeknu, že obecní pokladník jaksi e zůření a že uherská monarchie je bratr skrznaskrz koleno. Ale ne, ne, utržené páže již dávno neprovlékám. Hned po akademickém měsíci mělo prošlou lhůtu a já zásadně odmítám. Asi si budu musiti natrhati peluňku. Kdeže bych pak ztratil auru původních obrysů, jen se mi snad mihnou na vnitřní síti sítnice nenapravitelně zasutí králové z pokoutných šuplat. Já nejsem příznivcem, ale prostě je to tak. Tiszán technikailag je tma ako vo vreci. Samozřejmě, nikdo neunikde o-pře-de-ní otylými paklíči, což pochopil pytel, čili, jo, jasně, pochopitelně.
Byl-li jsem někdy, tak sotva. Ledva jsem totiž vystrčil paty z důlku, už tu byl ko-ni-pas. Co mi pomohlo. V základních izodějích mých jinotajů jsem měl autonomní nervový systém. Revanšoval se, ano to ještě tak jaksi asi. Jednou mi vyprávěl báchorku, což o to. Od-kva-čil jsem tedy se slovy:" Blesk je náš pomalejší brácha!"
Cestou mi nahodile přibývaly násady lopaty-lapátnyél. Ano, hádáte. Já však byl vytrvalý. Ani děti ani smetí. A vidíte, dodneška plovu, sic mi trvalo dva roky, než jsem se rozhodl, že vstoupím na káru. Pak už to šlo ráz ná náráz, ano, hádáte, a už tušíte, kam narážim.